Yolanda 131.

131 "Ale pane hrabě, copak by nebylo v pořádku! Pár pohlavků ještě nikdy nikomu neublížilo a ta holčice nezdárná potřebuje vychovávat, dokud je čas. Vždyť je to nemehlo, učiněná husa, nic neumí a líná je až běda. Kdybysme se nad ní neslitovali my, kdo by si takovou chuchtu vůbec vzal do služby?"
"Lžete!" Dívčina si shrnula mokré vlasy nazad a v drobném pobledlém obličejíku její oči svítily zelenkavou zlobou jako oči divoké kočky. "Umím toho hodně a vůbec nejsem líná. Službu bych si našla a dojista lepší, jen kdybyste mě pustili!" Vodopád obviňujících slov se hrnul z jejích úst jako by se bála, kdy jí zarazí. "Nesmím odsud ani na krok, pane hrabě. Ve dne mě hlídají, v noci zamykají. Ona mě bije, že nechci spát s hosty a on zase proto, že nechci spát s ním. To je svatá pravda a tu mohu odppisáhnout na kříž."
"To je lež, to všechno jsou sprosté lži, pane hrabě, snad bysté té děvce nevěřil?"
"Nejde vůbec o to, čemu věřím nebo ne. Tahle holčina o vaše dobrodiní očividně nestojí. Jestli chceš, děvče, vezmu tě k sobě do služby, nějaká práce se pro tebe najde a nikdo tě nebude bít ani nutit k něčemu nečestnému."
Vzápětí užasl, co ho přimělo k takové nabídce, ale za nic na světě by ji nevzal zpět.
"Něco takovýho by bylo vážně možné, milostpane," hlesla ohromeně.
"Ne, něco takovýho není možný," zakvílel Pitou. "Jsem řádný občan, daně platím vždycky včas, mám přece svoje práva! Ani urozený pán mi nesmí vzít služku proti mé vůli."