Yolanda 133.

133. "No tak, děvče, tohle si v mých službách nezvykej," ucukl popuzeně. "Ostatně - patrně se zklameš. Žiji sám a to velmi skromně, nevedu velký dům, žádnou mondénní domácnost."
"Ve vás se nemůže nikdo zklamat, pane hrabě," namítla vážně. Právě tak jako divoká kočka, které se čímsi podobala, přizpůsobivě se vyrovnala s novou situací. Mokré vlasy setřásla na záda a přestala se vystrašeně choulit pod ochranu překřížených paží.
Při tom pohledu si Edmond de Laval uvědomil, že ze sebe právě udělal pořádného hlupáka. Až do té chvíle se domníval, že ze spárů zvrhlé dvojice zachraňuje sotva odrostlé dítě, ale podle toho, co teď prosvítalo pod zmáčeným oděvem pochopil, že té služtičce musí být nejmíň šestnáct, sedmnáct roků. A to jeho rytířskému gestu nechtěně propůjčilo velmi pikantní nádech. Uhnul pohledem od lákavých míst, chvatně svlékl kabát a přehodil ho dívce přes ramena.
"Jdi se hned obléct," nařídil se zbytečnou přísností. Pohlédla na něj bystrýma kočičíma očima a pokorně vykročila.
"Počkej, jak se vlastně jmenuješ?"
"Adéle, pane hrabě," řekla klidně a i tak zamotaná v jeho příliš velkém kabátě mu dokázala učinit rozkošnou reverenci.

Yolanda 132

132. "Myslíš?" Zamračil se hrabě de Laval. "A co když zavolám strážníka a prohlásím, že jsi mě okradl. Nebo možná, že jste se mě pokoušeli zabít?"
"To přece nemůžete, pane hrabě, dyť to není pravda. "
"Pravda je taková, že tady tohle děvče držíte násilím, ale když to ohlásím, nic se nestane, protože nikoho nezajímá osud jedné služky. Jinak je svět plný nepravd, krčmáři. Vyber si, lež za lež nebo ji necháte odejít se mnou. " Hodil krčmáři dosti plný váček. "Tady máš za nocleh a za večeři a zbytek si nech jako odškodné za ni."
Hostinský váček popadl v letu a nahlédl do něj, aby se přesvědčil, jaké mince obsahuje. Když zjistil, že zlaté louisdory, zkušeně jen potěžkal na dlani a spokojeně se zaculili.
"Ať si ta důra táhne. Ale pane hrabě, za takovou odměnu jste si mohl koupit onačejší holku. Musím vás varovat, tohle je učiněná ďáblice. I když... někdy to holt víc rajcuje, dyž se ženská brání."
"Už ani slovo navíc, chlape! nebo tě zkopu do zadnice, aby ses poučil, jak máš mluvit se šlechticem!
Hrabě cestoval koňmo a na nohou měl proto bytelné holínky, takže jeho výhrůžka udělala na hostinského takový dojem, že se uctivě přelomil v pase a začal mumlat ponížené omluvy.
"Kuš chlape, " přerušil ho hrabě, jemuž se servilní hostínský hnusil každým okamžikem víc. "Snídani mi chystat nemusíš, pod touto střechou už nepolknu ani sousto. A ty, děvče, se běž obléknout a sbal si, co je tvé. Okamžitě odjíždíme."
"Ach pane...pane hrabě! Za tohle vám budu nadosmrti vděčná." Holčina se vrhla k jeho nohám a než stačil předvídat její čin, uchopila ho za ruku a vroucně ji políbila.